ἔρημος
(in older Gk. ἔρῆμος), -ον [in LXX chiefly for מִדְבָּר;]
solitary, lonely, desolate, deserted:
(a) of persons, γυνή, Ga 4:27(LXX);
(b) of places, Mt 14:13, 1523:38 (WH, om.), Mk 1:366:32, Lk 4:429:12, al.; as subst., ἡ ἔ. (sc. χώρα; as in Hdt., ii, 32, al.), the desert, Mt 3:1, 3, Mk 1:3, 4, Jo 3:14, al.; pl., αἱ ἔ., desert places, Lk 1:805:168:29