** ἐριθία
(T, cl., -εία), -ας, ἡ, [in Sm.: Ez 23:11 *;] (on the origin and history of the word, v. Hort, Ja., 81 ff.; Ellic. on Ga 5:20; Cremer, 262)
ambition, self-seeking, rivalry: Ja 3:14, 16; κατ’ ἐριθίαν, Phl 2:3; οἱ ἐξ ἐ., Ro 2:8, Phl 1:17; pl. (Bl., § 32, 6; WM, 220; Swete, Mk., 153), II Co 12:20, Ga 5:20.†