1
Přednímu z kantorů, služebníka Hospodinova Davida. Převrácenost bezbožníka pojišťuje u vnitřnosti srdce mého, že není žádné bázně Boží před očima jeho.
2
Nebo mu ona pochlebuje před očima jeho, aby vykonal nepravost svou až do zošklivení.
3
Slova úst jeho jsou nepravá a lstivá, přestal srozumívati, aby dobře činil.
4
Nepravost smýšlí i na ložci svém, ustavuje se na cestě nedobré, zlého se nevaruje.
5
Hospodine, až do nebes milosrdenství tvé, pravda tvá až do nejvyšších oblaků.
6
Spravedlnost tvá jako nejvyšší hory, soudové tvoji jako hlubokost nesmírná; lidi i hovada sám zachováváš, Hospodine.
7
Jak převelmi drahé jest milosrdenství tvé, Bože, a protož synové lidští v stínu křídel tvých doufají.
8
Tučností domu tvého rozvlažováni bývají, a potokem rozkoší svých napájíš je.
9
Nebo u tebe jest studnice života, a v světle tvém světlo vidíme.
10
Rozprostři milosrdenství své na ty, kteříž tebe znají, a spravedlnost tvou na upřímé srdcem.
11
Nechažť nedotírá na mne noha pyšných, a ruka bezbožníků ať mne nezavozuje.
12
Tam, kdež padají činitelé nepravosti, poraženi bývají, a nemohou povstati.