** ἀπιστέω, -ῶ
(< ἄπιστος), [in LXX: Wi 1:2 10:7 12:17 18:13, Si 1:27, II Mac 8:13*;]
1. to disbelieve, be faithless: Mk 16:11, 16, Lk 24:11, 41, Ac 28:24, I Pe 2:7; so prob. also Ro 3:3, II Ti 2:13 (ICC, CGT, in ll.; MM, s.v.).
2. = ἀπειθέω (Hdt.; on this sense in Ro 3:3, II Ti 2:13, v. Vaughan on Ro 3:3; Lft., Notes, 265; Thayer, s.v.).†